Sv.Barbora

BARBORKY

Dnes je den jako stvořený k procházce, neboť dnešek je dnem kdy natrhat barborky - větvičky třešně, slivoně, jabloně nebo zlatého deště. Pak už jen o větvičky doma starat a sledovat zda se vám podaří aby do Štědrého dne vykvetly.

​

VĚŠTĚNÍ

Prostřednictvím barborek dřív svobodná děvčata hádala, jestli se vdají. Když vykvetla přesně na Štědrý den, říkalo se, že se dívka do roka vdá. Pokud měla nápadníků více, mohla si po nich větvičky pojmenovat – a vzala si prý toho, jehož větévka vykvetla jako první.

Aby byla věštba věrohodná, musely se dívky vydat pro barborky brzy ráno, když se první sluneční paprsek dotkl obzoru. Barborku musely uříznout ze stromu starého alespoň deset let.

​

PRŮVOD BARBOREK

Až do 19. století byl na venkově udržován zvyk chodit se svatou Barborou. V den svaté Barbory nebo v předvečer tohoto svátku chodívaly ženy ustrojené za Barborky. Obcházely od domu k domu, kde se ohlašovaly zabušením metličky na okno. Nosívaly převážně bílé šaty, často mívaly závoj a věneček na hlavě. Pro hodné a poslušné děti, které se modlily, přinášely v košíčcích malé dárky – hrušky, jablka, sušené ovoce, cukrová srdíčka... Naopak zlobivé děti dostaly výplatu metličkou. Později Barbory přestaly chodit po vsích, ale jejich tradice nadělování dětem zůstala. Děti si večer 3. prosince daly za okno talířek, na kterém našly druhý den nadílku od Barbory. Dnes už Barbory nechodí. Nahradil je o dva dny pozdější Mikuláš a na Barbořino nadělování se bohužel skoro zapomnělo. Né tak ale v naší mateřské školce.

​

​