Zimní obloha

​Zimní souhvězdí

​

Zimní šestiúhelník

​

Orion

Stará báje vypráví o Orionovi - statném a sličném lovci, jehož otcem byl Poseidon, vládce všech vod. Jeho matka byla náruživá lovkyně z družiny bohyně lovu Artemidy a proto měl Orion v Artemidě mocnou ochránkyni. Od svého otce dostal do vínku schopnost pohybovat se i v nejhlubším moři; to ho však vedlo k všelijakým neplechám. Tak třeba pronásledoval sličné nymfy Plejády tak dlouho, až uprosily Dia, aby je raději proměnil v nějaká zvířata. Zeus jim vyhověl a proměnil je v holubice a později ve skupinu hvězd na obloze, dodnes nazývanou Plejády. Jindy zase Orion svým chvástáním urazil bohyni Héru a ta jej za trest dala bodnout obrovským štírem. Orion sice zemřel, ale na přímluvu Artemidy byl i se svým psem Síriem přenesen na oblohu. Orion a Štír se dodnes nenávidí. Orion mizí za západním obzorem v době, kdy se na východě objevuje Štír.

 

Býk

Podle řecké pověsti chtěl mocný Zeus unést Európu, krásnou dceru fénického krále. Aby ji oklamal, proměnil se ve sněhobílého býka a vmísil se do královských stád. Európa si mladého krotkého býčka brzy oblíbila. Jednou se na něho posadila, aby se trochu projela. Býk však opustil stádo, skočil do moře a plaval s Európou na hřbetě k ostrovu Krétě. Proto se také dostaly na oblohu jen hlava a plece Býka; ostatní bylo ponořeno do vln.

 

Hyády byly dcery Atlantovy. Když jejich bratra roztrhal na lovu lev, tolik plakaly, že je Zeus z lítosti vzal k sobě na oblohu.

 

Druhou hvězdokupou jsou Plejády (nazývané také Kuřátka či Sedm sester). Původně to byly mořské nymfy, také dcery titána Atlanta, které Zeus na jejich vlastní žádost proměnil v holubice.

Vozka

Vozka na zimní obloze je řecký král Erichthonios, syn boha Hefaista. Vychovávala jej sama bohyně Athéna a když dospěl, stal se aténským králem. Proslul tím, že jako první zapřáhl koně do vozu a stal se mistrem v ovládání spřežení. Vůz vynalezl jako nezbytnost, neboť byl po svém otci chromý. Byl to ovšem záslužný čin, užitečný všemu lidstvu a proto Zeus Erichthonia přenesl po jeho smrti na oblohu, kde ho můžeme jako Vozku vidět dodnes.
Rozhodnutím samého Dia se dostala na oblohu i Capella (Kozička). Je to koza, která svým mlékem kojila malého Dia na ostrově Krétě, kde ho jeho matka skrývala před všepožírajícím Chronosem. Zeus pak kozu z vděčnosti umístil na obloze, kde dodnes září jako nejjasnější hvězda Vozky.

Blíženci
Blíženci (Kastor a Pollux) byli synové Dia a spartské královny Lédy. Helena, pro kterou později vypukla trojská válka, byla jejich sestra. Oba chlapci byli už od mládí velmi stateční. Kastor vynikal v lukostřelbě, v jízdě na koni a v krocení divokých koní, Pollux byl zase znamenitým zápasníkem. Oba bratři se zúčastnili plavby argonautů do Kolchidy pro rouno. Za této plavby po Černém moři vypukla jednou strašlivá vichřice. Plavci se už vzdávali vší naděje, jen pěvec Orfeus neztrácel víru. Začal hrát na svou kouzelnou harfu a prosil bohy o pomoc. Bouře naráz ustala a současně se na čelech obou bratří rozzářily jasné hvězdy. Od té doby je námořníci pokládali za své ochránce. Oba bratři k sobě lnuli takovou láskou, že po smrti jednoho z nich ani druhý nechtěl žít. Proto Zeus je proměnil v souhvězdí zvané Blíženci a nechal je tak navěky zářit vedle sebe na obloze.

 

Velký pes

Toto dávné souhvězdí představuje Lailapsa ležícího u nohou lovce Oriona. Už ve vykopávkách v Tróji našli archeologové kotouček ze slonoviny, na němž bylo toto zimní souhvězdí znázorněno v podobě psa. Pes Lailapsos byl dar bohyně lovu Artemidy a byl proslulý tím, že mu nic neuteklo. Král Amfitryón, nevlastní otec Héraklův, měl ve svém revíru tak chytrou lišku, že ji nikdo nemohl ulovit. Vzali proto při jednom lovu s sebou psa Lailapsa, který vždy všechno chytil, aby nepolapitelnou lišku ulovil. Celý lov se však dostal do neřešitelné situace; bylo nutno poradit se s Diem. Nejvyšší pán nad osudy lidí i zvířat přenesl slavného psa a neméně slavnou lišku na oblohu, a bylo po problému. Od té doby Velký pes pozoruje jedním okem lovce Oriona a druhým zírá na blízkého zajíce. Lišku, pro všechny případy, umístil totiž prozíravý Zeus co nejdále, na opačnou stranu oblohy.

Perseus
Podle řecké legendy byl Perseus jedním ze synů boha Dia. Král jeho rodné země se obával, že ho Perseus zbaví trůnu, a proto mu uložil, aby přinesl hlavu Medusy. Doufal, že se tak Persea zbaví. Medusa bývala kdysi hezká dívka; že se však srovnávala krásou s bohyní Athénou, byla přeměněna v obludu se zvířecími tesáky a s hady místo vlasů. Byla tak ohyzdná, že vše živé při pohledu na ni zkamenělo. Proto Perseus na radu bohyně Athény nehleděl na ni přímo, nýbrž pozoroval ji ve svém lesklém štítě jako v zrcadle. Když Medusa usnula, uťal jí hlavu a schoval do mošny. Proto také bývá znázorňován s mečem, se štítem a s hlavou Medusy v ruce. Perseus vykonal ještě mnoho dalších hrdinských činů. Na své pouti se dostal až na nejzápadnější kraj světa, kde bylo království Atlantovo. Atlas se Persea bál a chtěl ho ze své země vyhnat. Ale Perseus mu ukázal hlavu Medusy a Atlas zkameněl. Jeho vlasy a vousy se změnily v lesy, jeho kosti ve skály a ramena ve skalní útesy. Dodnes se vypíná jako pohoří v severní Africe. Jiným hrdinským činem Perseovým bylo osvobození Etiopie od mořské obludy a zachránění princezny Andromedy, která se pak stala jeho manželkou. A dodnes můžeme hledat jeho podobu na podzimní obloze poblíž Andromedy.
 

Jednorožec
Toto poměrně nové souhvězdí, zavedené na oblohu v 17. století, sestává ze slabých hvězd.

Eridanus
Egypťané viděli v tomto souhvězdí obraz svého posvátného Nilu.
Eidanus byla patrně řeka Pád v severní Itálii. Zmiňuje se o ní báje o Faethónovi, který si kdysi vypůjčil od svého otce, boha Slunce Hélia, jeho sluneční vůz. Při jízdě po obloze se však koně polekali obrovského štíra a zděšený Faethón pustil otěže z ruky. Neřízené spřežení pobíhalo zmateně po obloze a žár, který z ohnivého vozu sálal, spálil Zemi a vše živé s ní. Zeus chtěl Zemi zachránit a srazil Faethóna bleskem ze slunečního vozu dolů. Nešťastný Faethón letěl vesmírem jako padající hvězda a utonul ve vodách Eridanu. Jeho sestry Heliady naříkaly nad bratrovým krutým osudem. Byly proto proměněny v truchlící topoly po obou stranách řeky.
Jiná verze vypráví, že po Eridanu kdysi plula bájná loď Argo na své pouti za zlatým rounem.

Zajíc
Lovec Orion prý s oblibou lovil zajíce. Proto je zajíc i na obloze u jeho nohou a před Velkým psem.  Egypťané viděli v tomto souhvězdí člun hlavního boha Osirise a náš Orion byl pro ně samým Osirisem. Arabové viděli ve čtyřech nejjasnějších hvězdách tohoto souhvězdí "židli obrovu", tj. Orionovu. Kočovníci z vyprahlých pouští v nich pak spatřovali čtyři žíznivé velbloudy u nebeské řeky (tj. Mléčné dráhy).